Proč mají děti chodit ven a co tam?

Slyšela jsem, že v Japonsku vydávají návody, jak se děti mají chovat venku, v přírodě, co tam mohou dělat? Ve smyslu, co vše je možné dělat v přírodě. Divné, že? Ne až tak docela. Pojďme se nad tím zamyslet.

Většina lidí, rodičů ví, že je prospěšné pobývat na čerstvém vzduchu, na zahradě, v parku a ideálně v lese, v horách, u moře. A co nejvíce mimo dopravní tepny, rušné ulice, průmyslové zóny. Ano, to je nám jasné. Jak toto vědění ale praktikujeme konkrétně?

Díky stále pohodlnějšímu a stále více sofistikovanému životu, který si v moderní západní civilizaci můžeme dopřát, díky stále se zrychlujícímu životu můžeme sklouznout k jednoduchému řešení. Převážet se většinou autem, výtahem, hromadnými dopravními prostředky, zasednout k jídlu z polotovarů, k televizi, nebo jiným mediálním zařízením. Nechat se nakrmit potravinářským a zábavním průmyslem, o víkendu jít na rodinnou procházku do nákupního centra… A moc nic navíc nedělat. Vždyť nám nic neschází.

Ano, to je nesmyslný extrém. Vždyť to víme. ALE, skutečně dbáme na to, aby naše děti nezlenivěly, abychom se nepoddali výdobytkům konzumní společnosti? Pomalu, plíživě, ale jistě!?

Co takhle udělat si revizi našeho stylu života, počínaje chováním rodičů, nás dospělých. Jak my se stavíme k pohybu, k přírodě, k trávení volného času, k udržitelnosti, k uplatnění a rozvíjení vlastní tvořivosti? To je první, nad čím je třeba se zamyslet. Rodiče jsou stále vzorem svým malinkým i dorůstajícím dětem. Dávají impuls, ale hlavně vzor. A děti je následují, napodobují.

Děti by měly být pokud možno denně na čerstvém vzduchu, v pohybu a tvořivé hře. Pokud to jen trochu jde, i cestu do školky, do školy by měly alespoň z části absolvovat pěšky. O víkendech a dalších volných dnech ať jsou děti alespoň půlden venku, řekla mi jednou při hovoru paní Cajthamlová, známá to znalkyně zdravé stravy, nejen.

A co venku dělat? Ať se vrátíme k těm Japoncům. Děti by měly být schopné si venku hrát a zabavit se i bez množství všelijakých pomůcek. Prostě jen s přírodninami, vzrostlými stromy, zvířaty a případně svými kamarády. Samozřejmě pokud dětem sestavíte a dopřejete vozíček, zahradní domek, pískoviště, prolézačky, přírodní hračky, bábovičky,… jedině dobře. Větší (i menší) děti s námi mohou chodit na procházky, túry, poznávat nové kraje, historii, faunu a flóru, a mohou mít kroužky (zájmovou činnost), kde jsou pokud možno také venku.

Snažme se však na žití dívat také trochu s nadhledem. Tedy, i když víme, co by bylo správné dělat, ale zrovna to nejde, nemáme sílu, nebo možnosti, nelámejme si s tím hlavu. Prostě to nyní tak je. Přijměme to. Důležité je, abychom byli v klidu, v pohodě, abychom měli hezké vztahy se svými okolím. Abychom se cítili šťastně a naplněně.

Pokud chcete nějakou inspiraci na léto, přijeďte třeba na tábor pro rodiny s dětmi, tam si přírody užijeme vrchovatě.

Irena Dutková
Irena Dutková, zakladatelka a majitelka společnosti Duhový koník. Nadšená propagátorka zdravého životního stylu v širokém pojetí. Klade důraz na to, aby věci a činnosti v životě byly jednoduché, přírodní, logické i intuitivní. Ráda propojuje a inspiruje lidi. Organizuje různé pobytové a vzdělávací akce, na kterých se podává zdraví prospěšná přírodní strava, kde probíhá kvalitní program pro děti, i dospělé.
Komentáře
  • Stáhněte si e-book: „Velkolepý život a jak na něj“
  • Kategorie