O NÁS / Příběh Ireny a Duhového koníka

Příběh Ireny a Duhového koníka

Nejen malé firmy bývají obzvláště na začátku své činnosti úzce spjaty s postavou jejich tvůrce, či tvůrců. Nejinak tomu je i v případě Duhového koníka. Tady najdete příběh o tom, kde pramení a z čeho vychází filozofie téhle ojedinělé cestovní kanceláře.

Vyrostla jsem v pětičlenné rodině na vesnici nedaleko Mělníka. Své mládí jsem strávila hodně v přírodě, venku a v přirozené tvořivosti, kterou ve mně podporovala moje maminka. Velkým obohacením byla i přítomnost prarodičů, kteří obhospodařovali svoje pozemky vedle našeho domu. S hřejivým pocitem vzpomínám na nádherné chvíle, které jsme prožívali jako děti. Mohli jsme přihlížet chodu hospodářství (museli jsme i pomáhat) během celého roku – od setí přes udržování, po sklizeň a zpracování.

Slavili jsme všichni společně všechny sváteční dny v roce, pečlivě jsme se na ně připravovali. Velký důraz byl dán i narozeninám a svátkům každého z nás. S babičkou jsem často vařila a pekla, učila jsem se od ní šít i vyšívat. Moje maminka na druhou stranu vášnivě ráda cestuje a poznává nová místa nejen v Čechách a k této zálibě vedla i nás. Od mala a často jsme s ní cestovali a navštěvovali různé kouty hlavně v Čechách a na Slovensku.

Byť jsem na gymnáziu přirozeně tíhla spíše k humanitním předmětům (milovala jsem literaturu, divadlo, cizí jazyky), na doporučení mého třídního učitele jsem se dala na studium ekonomie. Studovala jsem Mezinárodní vztahy a marketing nejprve na VŠE v Praze, poté na soukromé obchodní škole ESC v Dijonu. Tím, že studium ve Francii bylo ještě specializované na obor víno a destiláty, určila tato nádherná roční zkušenost směr mého dalšího působení na příštích 12 let.

Pracovala jsem pro vinařské, alkoholové a sýrařské společnosti v Německu, v Čechách a v Polsku. Byly to ze současného pohledu zajímavé a jistě v lecčems obohacující roky. Procestovala jsem pracovně velký kus Evropy, poznala různé kultury, různé sociální vrstvy – „vybranou společnost i obyčejný život“. Kromě příjemného a objevného cestování jsem byla nadšená, že mohu uplatňovat mou znalost několika cizích jazyků (mluvím německy, francouzsky, anglicky, polsky a rusky). Kancelářská práce, časté sezení v autě a v letadle na cestách, nepravidelný režim, špatná strava a vlastně i chybějící jasné zaměření v životě postupně vedly k tomu, že se můj zdravotní stav zhoršoval. Snižovalo se také mé pracovní nasazení a zájem pracovat pro myšlenky, kterým nevěřím a nestojím si za nimi.

Vše se stupňovalo, i můj osobní život chřadl, až na silvestra 2008 při čtení populárně duchovní literatury (Hovory s bohem) a v klidu horského prostředí zavátého sněhem mi přišla jasná zpráva: „Odejdeš z práce, rozvedeš se a do roka budeš mít miminko“. To vnuknutí bylo tak jasné a tak pro mě radostné, že jsem ho hned zrealizovala. Tedy část – dala jsem si roční pracovní prázdniny, během roku jsme se rozvedla. No, miminko se nedá tak snadno přivolat… Bylo mi 37 let a začala naprosto nová životní etapa. Asi také díky tomu, že jsem již druhým rokem praktikovala makrobiotickou stravu, se mé vnímání trochu projasňovalo a měnilo. Neměla jsem žádnou představu, co budu dělat, s kým budu, kde budu. Vrátila jsem se do domu mých rodičů, kde jsem měla svůj velmi příjemný byt a prostě jsem jen tak byla – s pocitem, že se vše děje správně.

Na jaře roku 2009 jsem se zúčastnila spolu ještě s dalšími asi 20 příznivci makrobiotiky víkendové párty u kamarádky na chalupě. Obě jsme byly bez zaměstnání, obě tvořivé, radující se ze života. Při společném mytí nádobí kamarádka povídá: „Pojďme udělat tábor pro děti, třeba divadelní!“ Neměla jsem zkušenosti s organizováním táborů, nicméně mě to nějak oslovilo: „Dobře, tak když tábor, tak udělejme nejprve něco menšího, ať si to ozkoušíme.“ Semínko bylo zaseto.

Na čarodějnice 2009 vznikla první myšlenka o Duhovém koníku. Začaly velké přípravy, cestování po Čechách,  dlouhé debaty, setkávání s lidmi… S mou kamarádkou a spoluzakladatelkou Duhového koníka Dominikou Tomáškovou jsme trávily mnoho času rozmýšlením a přípravami, i na dovolenou k moři do Igrane jsme jely společně. První akci jsme uskutečnily koncem září 2009 v Janských Lázních. A zájem byl velký. Spolu se všemi účastníky jsme se krásně bavily. Divila jsem se, jak jsem po celé té první víkendovce v kondici a plná energie – to ta radost nás nabíjela. Pak už to šlo jedno po druhém, většina akcí se povedla. Tvořily jsme z radosti a nadšení. Co se nám líbilo za téma, co jsme měly rády, to jsme zkusily zařadit do různých akcí.

Dominika se postupně upozadila a odešla na mateřskou dovolenou. Je však stále přítomna svým krásným, srdečným duchem – tvoří veškerou grafiku pro Duhového koníka. Já jsem si ponechala ve firmě řídící funkce. Ale i mě se (skoro v mých čtyřiceti letech) narodila holčička Anička, a tak jsem v roce 2011 a 2012 činnost Duhového koníka pozastavila. Poté firma znovu začala nabírat dech. Od začátku roku 2016 vnímám silnou potřebu změn, jak ve svém soukromém životě, tak v Duhovém koníku. A změny se dějí! Jsou krásné, jsou náročné, jsou tvořivé a velmi mě naplňují a posouvají dále. Přijďte se k nám podívat – jste srdečně zváni.

Po 3,5 letech strávených na Podorlicku bydlíme s mojí dcerou Aničkou od září 2017 zase na Mělníku. 

Irena Dutková, listopad 2017

Chcete se nás na něco zeptat?

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu. Zásady zpracování osobních údajů