Jak vaříme na akcích Duhového koníka

Iren, proč jsi si vybrala právě makrobiotiku jako styl stravování na vašich akcích?

Ono to bylo naopak. Začala jsme studovat makrobiotiku, a to hodně intenzivně. A jak jsem byla nadšená studentka a konzumentka, tak jsme si s kamarádkou vymyslely, že pro lidi, kteří se takto stravují, nebo chtějí zdravou stravu ochutnat, začneme pořádat různé akce. Prvním nápadem byl dětský tábor. To už bude 10 let.

Čím tě právě makrobiotika zaujala?

Nejprve to pro mě byla nauka hodně o jídle. A to bylo ve své době také velmi správně. Pomohlo mi to pochopit systém vaření, návaznosti. Časem jsem stále více začala vnímat celou filozofii, kterou makrobiotický životní styl sebou nese. Ta provázanost, hloubka a smysluplnost, nadčasovost mě uchvátily. Mám ráda tradice a lokálnost, a i to se mi na makrobiotice líbí – že podporuje lokální suroviny, vaření podle lokálního klimatu – vlastně hodně tak, jak původně vařily naše praprababičky.

Pro mnoho lidí je makrobiotika přísnou dietou…?

Ano, může to tak být vnímáno, pohledem z venku. Kdo se opravdově a s otevřenou myslí a srdcem touto naukou zabýval, ví, že tomu je právě naopak. Je velikým zpestřením, je rozmanitá. Ovšem je potřeba také správně pochopit, jak si jídelníček nastavit a upravit. V období nějaké nemoci, nebo čištění je dobré si držet specifický, jednodušší, striktnější styl vaření. Pokud jsme víceméně zdraví, je potřeba si jídelníček vést pestře. Makrobiotika neznamená zákazy, zákazy čehokoliv. Ale naopak učí, které suroviny si vybírat a proč, jak je kombinovat – vzhledem k ročnímu období, denní době i kondici člověka, vzhledem k energii jednotlivých potravin.

Jak tedy vnímáš makrobiotiku dnes, po létech praktikování?

Neustále se mám co učit, a také se na další učení těším! Postupně jsem si do jídelníčku zařadila zpět i živočišné produkty jako kvalitní máslo, malinko masa z domácího chovu (pokud možno), občas domácí vejce, jogurt. Vím ale, jak tyto potraviny kombinovat, jak je upravovat a kdy je jíst, aby tělu prospívaly. Vnímám více, co mi mé tělo napovídá, co potřebuje. Ne vždy se mi podaří si doma uvařit, nebo se kvalitně najíst na cestách. To jsou však výjímečné situace a při dobré celkové kondici nevadí.

Důležitou součástí zdravého stravování je totiž také psychická pohoda, dobré žvýkání, jezení v klidu, menší porce, střídmost, pravidelnost, kvalitní suroviny a další. Je tedy dobré vidět zdravý styl stravování v širokých souvislostech.

A co je možná ještě důležitější, makrobiotika mě podpořila v tom, zabývat se i dalšími součástmi života jinak – jinak a více se hýbat, hlídat si pravidelný a dostatečný spánek (díky za něj, když se povede), snažit se o dobré vztahy, jinak myslet a vnímat souvislosti mého života. Je to celkově stále radostnější a (smyslu) plnější.

Dobře, ty jsi si jídelníček „uvolnila“, jak ale vaříte na vašich akcích?

Abychom byli pro naše zákazníky „čitelní“ a aby věděli, co od nás mohou očekávat, držíme se zásad makrobiotického stravování a zařazujeme čistě rostlinné suroviny. Zatím pouze v Chorvatsku jezdíme na trh pro čerstvé ryby, které účastníkům podáváme.

Z jakých suroviny konkrétně vaříte?

Pokud to jde a dovoluje to i rozpočet našich akcí a dostupné zdroje, tak nakupujeme suroviny v bio kvalitě. Vaříme ze základních surovin – tj. z obilí (celá zrna, lámanky, vločky, mouky aj.), z luštěnin, bílkovinných polotovarů typu tofu, tempeh, seitan, natto (tyto suroviny jsou vždy bez jakýchkoliv aditiv), používáme mořské řasy, semínka, ovoce (jak čerstvé, tak sušené) a různá specifika k dochucování. Koření nakupujeme z části také v bio kvalitě, nejen na solení máme kromě mořské soli i umeocet, shoyu, miso. Už více pochutinou jsou maizena, tofunéza (zdravější alternativa majonézy), rostlinné smetany, rostlinná mléka a mnoho dalšího. Pro nápoje vybíráme kvalitní suroviny – (japonské a čínské) čaje, 100 % ovocné šťávy, nebo koncentráty, ale vaříme i obilné a semínkové čaje aj.

Můžeš popsat jídelníček jednoho dne?

Ráno většinou podáváme polévku, kaši, tepelně zpracovanou zeleninu, často také sladký přeliv na kaši (ovocný, makový, oříškový), kousek syrové a, nebo kvašené zeleniny, někdy kváskový chléb a pomazánku (zeleninovou, luštěninovou).

Oběd je nejbohatší a skládá se z polévky (zeleninová, luštěninová), hlavního jídla a dezertu. Hlavní jídlo je komplexním talířem, tj. obsahuje jak obilí v různé podobě (celé zrno, knedlíky, těstoviny, placky, …), tak bílkovinu a zeleninu v několika podobách (tepelně zpracovanou, salát, syrovou, kvašenou). Na dezert dělají naši kuchaři různé krémy, koláče, záviny, jahelné koule, ovocné saláty apod.

Večeře bývá složením podobná hlavnímu jídlu oběda, tj. je v ní zastoupena obilovina, bílkovina a různé zeleniny. Většina obědů i večeří je naslano. Ale někdy nás třeba děti přemluví a smažíme lívance, palačinky a jiné sladkosti.

A co když někdo nemůže pšenici, nebo lepek vůbec?

I to jsme schopni dobře vyřešit. Nejen lepkovou intoleranci, ale třeba i celiakii. Umíme zvolit vhodné základní suroviny, které lepek neobsahují a extra našim hostům vaříme. Stejně tak si poradíme, pokud maminka s malinkým dítětem potřebuje příkrmy. Po domluvě a přesné specifikaci potřeb dítěte připravíme příkrm pro aktuální situaci. A maminka i tak malého dítěte si s námi může v klidu užít pobyt.

Co považuješ za nejdůležitější?

Poslední roky vnímám, že ještě mnohem důležitější, než styl stravování je celkové vnitřní nastavení. Což je občas těžší práce, ale hodně léčivá. A nemyslím tím návody typu „Jak si správně přát“ apod. Člověk si sebou nese nějaké vzorce chování, jednání. Získal je většinou od rodičů v raném dětství, někdy i dříve. A byť může být mnoho z těchto vzorců neprospěšných pro naši pohodu, zdraví, vztahy, tak se jich nechceme nebo neumíme zbavit. Ono to někdy bolí, nebo je to prostě pracné. Ale výsledkem může být člověk zmoudřelý, člověk, který je opravdu sám sebou a dělá věci, kterým bytostně věří a které podporují jeho životní nastavení a cestu. MÁ SE RÁD, a proto nenechá sobě ubližovat a neubližuje si sám. A tohle všechno nás ani rodiče, ani ve škole neučili. A přitom je to to nejdůležitější! Protože, když tohle budeme umět a skutečně budeme tím člověkem, kterým v podstatě své duše opravdu jsme a odhodíme všechny masky a neproduktivní role, které hrajeme, najednou roztajeme, uleví se nám ale ohromně, rozzáříme se a budeme svítit na cestu sobě i lidem kolem sebe:-)))

Jan Werich už kdysi po druhé světové válce řekl dnes už známou a tolik stále poplatnou věc: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

A o tom to je!

Irena Dutková
Irena Dutková, zakladatelka a majitelka společnosti Duhový koník. Nadšená propagátorka zdravého životního stylu v širokém pojetí. Klade důraz na to, aby věci a činnosti v životě byly jednoduché, přírodní, logické i intuitivní. Ráda propojuje a inspiruje lidi. Organizuje různé pobytové a vzdělávací akce, na kterých se podává zdraví prospěšná přírodní strava, kde probíhá kvalitní program pro děti, i dospělé.
Komentáře
  • Stáhněte si e-book: „Velkolepý život a jak na něj“
  • Kategorie