Jednou z nejrozšířenejších nemocí současné západní civilizace je alergie. I přes veškerou péči lékařů a vývoj všech možných preparátů počet onemocnění stále stoupá. Nevyhýbá se žádným věkovým kategoriím. Alergií trpí novorozenci, batolata, děti předškolního i školního věku, dospělí i senioři.
Když jsem byl malý, slovo alergie jsem vůbec neznal. Teprve postupem času se tato diagnóza sem tam objevila, až se z ní postupně stala epidemie. Alergii teď skloňují téměř všichni. Je jen málokdo, kdo by se s ní ve svém okolí, ve své rodině, případně sám na vlastní kůži nesetkal. Lékařské výzkumy zabývající se tímto onemocněním moderního věku, nikdy nenašly vyhovující vysvětlení. Víme, že jde o odmítavou reakci organismu na cizorodé látky. Co ale skutečně odmítáme?
Málokdo si vlastně uvědomuje, jak to ve skutečnosti s alergiemi je. Za vším tím odmítáním nejrůznějších látek v našem okolí je něco úplně jiného. Ve skutečnosti odmítáme situace nebo lidi. Celý problém, který je zpočátku jenom psychický, se po nějaké době somatizuje, to znamená, že se zhmotní na našem těle. Pro mnohé je tohle tvrzení těžko uchopitelné nebo pochopitelné, ale uvedeme si dva případy, aby nám to bylo jasnější.
Pavel byl od puberty alergický na pyl. Znepříjemňovalo mu to život. Od rozpuku prvních květů se neobešel bez kapesníku. Občas mu otekly oči a nemohl volně dýchat. Nakonec se neobešel bez léků tlumících reakce jeho organismu. Cítil se hrozně. Přírodě se vyhýbal velkým obloukem.
Nejdříve si myslel, že jeho problémy pramení z květů a pylu, ale jen do té doby, než jsme se dostali k příčině celého problému. Jejich rodina měla zahradu na kterou z města často jezdili. Bylo jaro a jemu bylo čtrnáct let. Uvědomil si, jak strašně tu zahradu nesnáší. Rodiče ho na ní neustále nutí něco dělat. Musí něco okopávat, vozit kompost. Všude samý hmyz, který létá okolo rozkvetlých stromů. Měl strašlivý vztek, že tam musí být a nemůže být v klidu doma. Ty květy už nemohl ani vidět. Byl na ně úplně alergický!
A tehdy to poprvé nastalo. Všechny ty emoce, které prožíval, spustily skutečnou alergii. A získal tím jednu velkou výhodu. Od té doby ho rodiče přestali vozit na zahradu, když všechno kvetlo. Nechávali ho doma.
Když jsem byl malý, objevila se u mě podivná reakce na dlaních rukou. Celý povrch pokryly červené pupínky, které bolely. V další fázi mi popraskala kůže, někdy až do krve. Celé to do zahojení trvalo dva tři týdny. Nikdo to tehdy sice nenazýval alergií, ale dost mi to znepříjemňovalo život.
Teprve po letech jsem tu záhadu rozluštil. Jako většina dětí jsem se podílel na chodu domácnosti některými činnostmi. Mezi ně patřilo i mytí nádobí. Musím říci, že jsem ho opravdu neměl rád a nechtěl jsem to dělat. Hory hrnců a kastróly, ze kterých se nedaly někdy zbytky jídla dostat, se staly mojí noční můrou. A tehdy se mi to objevilo poprvé. Já jsem ale žádnou výhodu nezískal. Ne snad proto, že bych si o to reakcí mých dlaní jasně neříkal, ale moji rodiče mě tehdy nelitovali, a tak jsem myl nádobí dál i přes svůj „handicap“. Jen jsem o to víc trpěl.
Nepříjemné pocity, které máme spojené s některými činnostmi, ale i lidmi, zvířaty a vztahy k nim jsou jen známkou stresu. Nemusí to být stres extrémě silný. I jen nepatrné nepohodlí v našem prožívání, které se opakuje stále dokola, nám škodí. Stokrát nic umořilo osla! Jelikož většinou nevíme, že bychom měli změnit situaci, která nám nevyhovuje, po nějaké době se přenese psychická nepohoda na úroveň těla. Všechno je spolu nerozdělitelně provázáno. Naše mysl i tělo jsou jedním systémem, a proto stačí být v psychické nepohodě s něčím nebo někým a následek stresu se jednoho dne projeví. Může to být třeba i alergie. Ne nadarmo se říká: „Už jsem na něj úplně alergický.“
Zapomeňte na preparáty. Nejsou vůbec nutné. A hlavně – potlačují jen projev nemoci, neřeší příčinu. Když už musíte, berte je vždy jako podpůrný prostředek, který vám pomáhá přežít v relativním pohodlí některá nepříjemná období v roce. Když se chcete alergie skutečně zbavit, musíte zjistit, s kým nebo s čím váš problém souvisí. Pokud to víme (dozvíme se to velice snadno svalovým testem), jsme na dobré cestě alergii jednou pro vždy vyřešit. Řešení je vždy v situacích, v našich vědomých i nevědomých vzpomínkách, které v dnešní době zjitřují naše emoce. Možná je to těžké takto pochopit, ale popis tohoto mechanismu najdete v článku Psychologie.
Alergie nás může trápit celý život. Nebo se na to, co se za ní skrývá, podíváme z toho správného úhlu pohledu a během krátké doby se jí zbavíme. Všechno záleží jen na nás. Jedině my si každým okamžikem vybíráme, jakou realitu budeme žít. Je logické, že pro sebe chceme vždy to nejlepší. Nebo snad ne?
Autor: Mirek Vojáček, datum: 5.3.2019