O NÁS / Naši lektoři / Adéla Hrubá

Adéla Hrubá

Narodila jsfoto_adelka3em se na vesnici do hospodářství s pozemky, spoustou zvířat a tvrdou prací. Děda byl hospodář pěvně srostlý se zemí a jejími cykly. Měl v sobě velkou moudrost a naučil mě i spoustu praktických, dnes už polozapomenutých dovedností, stejně jako moje prababička, na kterou vzpomínám s velikou láskou jako na zásadní životní inspiraci.

V období dospívání ale můj žebříček hodnot vypadal dost odlišně – chtěla jsem utéct do města a lákal mě úplně jiný způsob života. Vystudovala jsem Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Česká filologie a našla si partnera z města – intelektuála, hudebníka a vystudovaného psychologa.
S prvním těhotenstvím se nicméně „kořeny“ začaly neodbytně ozývat a táhlo mě to zpátky k zemi, k hlíně. Nepřestanu obdivovat svého muže, že mě tehdy podpořil a rozhodl se jít se mnou do experimentu, který pro něj znamenal velkou neznámou. Koupili jsme starou roubenku na polosamotě v podhůří Orlických hor a skoro hektar pozemku k tomu. To už jsme měli rok a půl starou dceru a já byla znovu těhotná.

Spontánně jsem prošla výcvikem „přírodního zahradníka“ a následně i „permakulturního designéra“ bez toho, abych věděla, že ty pojmy vůbec existují. Byla to místy tvrdá škola, ale naučila jsem se pozorovat a naslouchat, rozpoznávat drobné nuance, kdy zasáhnout a kdy nechat věcem volný průběh, aby příroda velkou měrou odvedla kus dobré práce za mě. Aby naše zahrada vzkvétala a dávala hojnost všeho, co je třeba.
V roce 2011 jsem se „shodou těžko uvěřitelných náhod“  ocitla na kurzu Seppa Holzera, kde jsem poprvé slyšela pojem permakultura a zjistila, že to, co žiju, má jméno a také tisíce nadšených stoupenců a silnou komunitu po celém světě. Od té chvíle mé směřování dostalo kromě intuitivního i systematičtější ráz a soubor efektivních praktických nástrojů k tomu.

V té době jsem již měla za sebou návrh a realizaci přírodní výukové zahrady pro děti u mateřské školky, kam chodily moje děti. Vytvořili jsme ji společně s dětmi, rodiči a místními nadšenci v rámci veřejných akcí bez jakýchkoli finančních prostředků, v podstatě z věcí, které většina lidí považuje za „odpad“. To je ukázka permakulturního způsobu myšlení. Celý projekt měl takový úspěch, že se začaly ozývat další školy a školky z okolí. Brzy přišla nabídka připravit a učit seminář pro pedagogy a další – abych navrhovala zahrady, koordinovala komunitní projekty, přednášela a učila kurzy, vedla veřejné happeningy… Současně přišla nabídka od Františka Radvana, mého učitele tai-či, abych šla k němu „do učení“ a převzala část jeho kurzů. Tak se začala paralelně rozvíjet dvě klubíčka, která mě provázejí životem.

V roce 2014 jsem jela do Vršova na tai-či soustředění, které vedl Francois Hainry, jeden z nejlepších současných evropských „mistrů“. Pak jsem začala chodit na kurzy Jana Pletánka a nakonec pocítila potřebu mít i nějakou učitelku ženu. Tou se stala Lydie Kroupová v Pardubicích. Tai-či je pro mě životní cesta k nalezení vnitřní rovnováhy. Často jsem stála před rozhodnutím, kterou z těch dvou nití upozadím nebo opustím, ale ony se mě drží obě a plynule se doplňují.

V roce 2014 jsem jako uchovatelka několika desítek starých a vzácných druhů rostlin v rámci o.p.s. Gengel iniciovala projekt „Staré odrůdy do škol“, ve kterém se děti podílejí na záchraně plodin, jimž hrozí zánik. V roce 2015 jsem se svojí kamarádkou, kterou jsem poznala při práci na projektu komunitní zahrady u SPLAVu, šla do dalšího dobrodružství, které se jmenuje „Zahrada bez plotu“. Dvakrát za rok pořádáme happening spojený se sázením jedlých rostlin ve veřejném prostoru.

V roce 2015 jsem absolvovala mezinárodní Kurz permakulturního designu u britského lektora Tomase Remiarze , kde jsem zároveň byla spolulektorem, v roce 2016 Učitelský kurz permakultury u George Sobola a kurz Sociokracie u Rakeshe Bhambriho. To představovalo další zásadní skok a můj vstup na mezinárodní permakulturní scénu, která je pro mě velkou inspirací. V současné době jsem členkou mezinárodního týmu projektu „Children in permaculture“, který má za cíl integrovat permakulturu do školních osnov.
Má zahrada je v síti ukázkových permakulturních projektů Zahrada na kopci a je možné ji několikrát za rok navštívit v rámci akce „Otevřená zahrada“, kde si vše můžete prohlédnout naživo i s komentářem.
Permakultura je pro mě praktický nástroj, jak můžeme my lidé krok po kroku proměnit svůj život a stát se z druhu, který své bohatství a přebytky získává drancováním přírodních zdrojů a ničením životního prostředí těmi, kteří žijí v souladu s ostatními živými systémy a naopak zdroje aktivně vytvářejí a obohacují tento svět. Než jsem poznala permakulturu, přišlo mi to jako utopie, teď ji ale žiju a vidím kolem sebe výsledky, které mě naplňují velkým optimismem, radostí a chutí do života! Je to nádhera, kterou stojí za to sdílet.

Chcete se nás na něco zeptat?

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu. Zásady zpracování osobních údajů